Říká se: „Zasadit strom, postavit dům, zplodit syna.“ Většinu z toho lze bezproblému zvládnout, něco dokonce rychleji než by si jeden přál. V dnešní době vlastně není až takový problém plodit a pak uživit. Problém je s tím bydlením. Zvláště pokud chcete bydlet v Praze nebo nějakém větším sídle, tak se bydlení stává dost oříškem.
A nová pravidla České národní banky z oříšku dělají spíš kokos nebo něco podobného.
Ukážeme si to na příkladu Markéty. Markéta pochází třeba někde z Vysočiny, dnes je jí 25 let, po maturitě přišla studovat do Prahy a teď, když získala vysokoškolský diplom, by tu ráda zůstala. Bohužel rodiče ji nemůžou nijak zvlášt podporovat, takže si už během studia musela přivydělávat. A protože už ted disponuje tříletou praxí v oboru, tak jí nabídli po státnicích regulerní úvazek s platem 29 tisíc, tedy plat na úrovni průměrné absolventské mzdy. Bohužel s ukončením studia přichází i konec bydlení na kolejích. A tedy vhození na pospas prežskému realitnímu trhu.
Markéta ale nemá v tuto chvíli ani úspory a nemá ani možnost získat nějakou větší pomoc od rodičů. Sice uvažuje i tom, že by využila své jazykové znalosti a zkušenosti z Erasmu a zkusila by práci v zahraničí. Ale to je jenom jedna z možností, primírně chce žít v Praze a výhledově i založit rodinu. Má ale štěstí, že u nás existuje bezplatné školství a díky svému prospěchu a brigádám není v této chvíli nijak zvlášť „v mínusu“. Nemá ale ani žádné úspory a v 25 letech de facto začíná od nuly. I přesto, ale preferuje získání vlastního bydlené před nájemním. Bohužel polovina roku 2018, tedy moment kdy centrální banka v rámci snahy zpomalit realitní trh, není vůbec vhodná doba pro takové plány.
Průměrné nové 1kk (což není žádná hitparáda, pokud plánujete rodinu) dnes v Praze stojí 3,0-3,5 milionu korun a, stejně jako ostatní nemovitosti v Praze, se dlouhodobě zhodnocuje o průměrně 3,6%. Postarší stejně velký byt se dá sehnat za 2-2,5 milionu, ale budeme počítat že naše Markéta chce „do nového“. Na nový byt musí mít zájemce připraveno minimálně 20% ceny tohoto bytu. Při Markétině příjmu 29 000 korun (předpokládejme růst jejího platu stejně jako průměrného platu, tedy 4% ročně a k tomu předpokládejme 2% kariérního růstu) a průměrných životních nákladech (ČSÚ uvádí částku ccca 16 000 za sdílený nájem, jídlo, zábavu apod. s očekávaným růstem cca 2% ročně), tedy bude muset Markéta čekat až do svých 38let. Ano slyšíte dobře. 13let jí bude trvat, než dosáhne na možnost získat své vlastní bydlení. Teprve tehdy bude mít naspořeno dostatek peněz, aby mohla zaplatit 20procentní depozit k hypotéce a zároveň měla splňovala nové podmínky ČNB. Ty totiž nově vyžadují, aby výše úvěru nepřesahovala devítinásobek ročního příjmu žadatele.
A to ještě naivně veříme, že se hypotéky budou držet max. kolem 3-4% úroku.
JEŠTĚ JEDNOU: Třináct let po ukončení studia a vstupu do „pracovního procesu“ se Markéta konečně vyspí „pod vlastní střechou“. Ano v 38 letech, ve věku kdy její rodiče už měli doma holku co už možná řešila kam půjde na střední školu. S novými pravidly ČNB tak v podstatě přestává platit vousatý a poněkud lechtivý vtip, že zatímco ve 20ti máte „s kým a kdy, leč nemáte kde“, o další dvě dekády později byste možná měli mít Ls kým a kde, leč nemáte kdy“ protože veškerý čas trávíte v práci. Protože ve čtyřiceti už vám hypotéku „na třicet let“ nikdo nedá, takže máte vyšší splátky u hypotéky „na dvacet“.
[ssba-buttons]